TIPY aneb co mě v 2024 zaujalo
Tipů je hodně, ale nenechte se ZAHLTIT – vyzobejte si jen to co vás zaujme/zajímá a zbytek si třeba jen uložte nebo ignorujte 🙂
Podcastové tipy 2024: Středo/věk pro oddych a inspiraci + klasika z minulých let, která si i v 2024 udržela vysokou laťku: Cukrfree, Brocast, Brain We Are, Deep Talks, Proti proudu, U kulatého stolu, Za Hranicí Fitness, Rozbité prasátko.. Nově mohu doporučit Chumelenice, Institut Moderní Výživy, Vojta Žižka, Světoví, Marian Jelínek… Podcasty se mi (na rozdíl od knih) stále daří hltat. Pravidelně konzumuji zejména v autě (ve kterém jsem letos strávil zase dost času) + při sportu. BTW Chumelenice, Plné kecky a Vojta Žižka jsou tak skvělý, že mohu doporučit jejich předplatné na Herohero/Forendoors.
Stejně jako minulý rok bych také rád připomenul i bohulibý projekt od Michelle Losekoot – Posvitsi.cz. Pro další rok doporučuji vyplnit: pro ženy / pro muže + skvělý psychologický PODCAST od Losekoot (aktuálně jede druhá série) – PLNÉ KECKY.
GADGETS/LIFEHACK tipy 2024: viz. minulý report kde jsem se dost rozepsal. Vše zmíněné v minulém reportu (zejména kávovar Lelit, infrasauna, infračervený panel od MITOLIGHT) mi dělalo radost i letos. Za objev roku 2024 považuji AIR FRYER – lepší batátové hranolky, nebo křupavé kuře jste nejedli :). Dále tipy na spíše „méně potřebné“ gadgety a doplňky, které ale udělají radost. Goove osvětlení (top značka na trhu s chytrým LED osvětlením, od chytrých LED pásek přes osvětlení domu až po smart světýlka na vánoční stromeček), motúčko (elektrické kolečko) + káď na otužování (něco pro vaše zdraví), polohotavelný stůl Liftor + zdravotní židle Adaptic (vaše záda vám poděkují), masážní pistole, TRX4 RC auta (skvělá zábava s dětmi) + do domácnosti tento cool otvírák a difusér.
Knižní tipy 2024: Kérky na srdci: Síla milosrdenství bez hranic, Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal, Přežít, Tělo sčítá rány, Proč sníme, Skrytý potenciál, Váš kapesní terapeut, Objektivní nález moje nejtěžší mise, V říši hlavových duchů, Ultrazpracování lidé, Sport je bolest, Nová zem, Musela jsem zemřít
Filmové a seriálové tipy 2024 (ze tento rok jsem toho bohužel moc nestihl)… FILMY: Chudáčci, DUNA part. 2 (v IMAXU vážně zážitek), Sněžné bratrstvo, Rytíři spravedlnosti, DOKUMENT: Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón, SERIÁL: Mare z Easttownu
Osobnosti 2024 (zajímavé názory – vyplatí se sledovat na sockách) – Vojta Žižka, Marian Jelínek, Daniel Gamrot, Petr Ludwig, Martin Jaroš, Michelle Losekoot, Dála Musil, Pavel Moric
Kurzy/přednášky 2024 – Kurz levno cestování od Kuby, Kubova english (pro ty kteří se chtějí KONEČNĚ něco naučit anglicky), CORE restart (pro ty kteří mají problémy se zády/středem těla a potřebují fyzioterapeuta online), kurzy od DOVYCHOVAT (pro každého rodiče, který by rád alespoň trochu porozuměl výchově a svým dětem), emailing kurz s Marinem Kavkou + víceméně jakákoliv přednáška od Growjob institutu (např: co ví vědo o výchově, webinář a komunikaci a dohodách, o AI v marketingu, o vyjednávání, o sebe-disciplíně).
Newslettery 2024 – přestaňte sledovat všechny ty seznamzpravy, idnesy, novinky a podobné sračkoidní servery… odebírejte ty správné newslettery a budete dostávat relevantní informace. Takové, které skutečně potřebujete bez balastu (a překvapivě mohou být i POZITIVNÍ) 🙂 doporučuji odebírat konkrétně tyto:
- Louženská (Pavlína speaks)
- Zprávy z lesa
- Týden – týdenní přehledy (rychlofky)
- 5 tipů od Petra
- Strudel
- Roman Věžník – Milej zlatej
- Miloš Čermák – Jedno procento
- Patrickův newsletter
AI TIPY 🤖 – jezdit tam, kde bude puk
Gretzky v jednom rozhovoru řekl, že všichni jezdí tam, kde je puk, ale on jezdí tam, kde bude. A přesně tak bychom měli přistupovat k AI, hlavně v byznysu. ChatGPT? Jo, znáte. A zatím to stačí. Mohl bych tu napsat román o tom, co všechno AI umí, ale klíčem není hroutit se v záplavě AI aplikací a rozšíření. Klíč je ve změně mindsetu. Pokaždé, když něco děláte nebo řešíte problém, zkuste si položit otázku: „Může mi s tímhle pomoct AI?“ V 95 % případů je odpověď ano. AI vám ušetří čas, zbaví vás rutinních úkolů, a klidně se stane i vaším kapesním terapeutem s encyklopedickými znalostmi filozofie a psychologie. Jezděte tam, kde bude puk. S AI. 😊
Jak například AI efektivně využít?
- Rešerše a výtahy z knih, videí nebo rozhovorů: Použijte třeba Chrome rozšíření „Summary“ k extrakci textu z Youtube videa, přeložte ho přes ChatGPT nebo Perplexity do češtiny a nechte si udělat stručný sumář klíčových myšlenek. Totéž platí pro knihy – zkuste Blinklist, AI vám z něj udělá výtah.
- Osobní rádce: AI může být váš psycholog, filozof nebo lékař. Stačí nahrát lékařskou zprávu a AI vám vysvětlí diagnózu a doporučí, co dál.
- Kreativní nástroje: Pohádky pro děti ve vašem hlase? Zkuste Voice chat v ChatGPT. Neuvěřitelná úprava fotek? Remini nebo Midjourney. Úprava videí? Sora AI. Hudba? Suno.ai. Možnosti jsou nekonečné.
AI je naprostý gamechanger, ale jen pokud se naučíte ji integrovat do každodenního života. Tak co, už jste se zeptali, s čím vám dnes může AI pomoct?
Nejlepší rozhovory za 2024 (tipy na konkrétní díly):
- Středověk 41 a 42 – každý středověk je skvělý, ale 41 a 42 díl byly za mě nejinspirativnější
- Brocast Moric part. 2 – pokračování s Moricem v Brocastu se povedlo na jedničku
- Brocast Jelínek – velmi vděčný a užitečný rozhovor (nejen) pro každého rodiče malých dětí. Co je štěstí? Prožít co nejvíce času v pozitivních emocích.
- Deep – AI – o AI bych mohl psát a básnit hodiny a hodiny, Petr to hlavní dokázal shrnout od 25 minut – MUST HAVE!
- Vojta Žižka – Novák + Dejčmar – Vojta má skvělé hosty a precizně vedené rozhovory. Ten s panem Novákem a Václavem Dejčmarem řadím na vrchol české podcastové scény pro rok 2024.
- Plné kecky druhá série – dokonalost.
- Institut moderní výživy – neuvěřitelně praktický a nabitý díl od kluků z institutu. Pro každého kdo se zajímá o své zdraví.
MYŠLENKY/ZAMYŠLENÍ PRO ROK 2024
Stanovení HODNOT jako kompas
Mít jasně definované hodnoty je podle mě zásadní (a čím jsem starší tím více tomu věřím). Bez nich se člověk snadno ocitne v chaosu, zmítá se mezi protichůdnými názory a často pochybuje o svých rozhodnutích. Hodnoty si lze představit jako kompas, který nám ukazuje směr, když se nemůžeme rozhodnout kudy se vydat. Když si stanovíte, co je pro vás opravdu důležité, získáte pevné mantinely, podle kterých se můžete rozhodovat i ve složitých situacích. Najednou víte, co je pro vás správné, a nemusíte neustále pochybovat o správnosti rozhodnutí. Hodnoty vám navíc mohou přinést alespoň částečný pocit naplnění, protože budete jednat v souladu s tím, co je pro vás smysluplné a důležité. Až příště budete stát před těžkým rozhodnutím, vzpomeňte si na své hodnoty. Pokud si nejste jistí, co udělat, odpověď leží často právě v nich. Jak říká Ondřej Vetchý (nejen herec, ale také celoživotní skaut) „V momentě kdy budete mít stanovené hodnoty, bude vás činit šťastnými za ty hodnoty bojovat“
Pravidlo zrcadlení – „když na někoho ukazuješ prstem, tak tři z nich míří na tebe“
Uvědomění, které je důležité, ale zároveň je extrémně obtížné se jím řídit a zvědomovat si ho (sám s tím mám často problém) je princip zrcadlení. Anebo to, co říkáme o ostatních, ve skutečnosti často odráží naši vlastní realitu. Když někoho kritizujeme, pomlouváme nebo zlehčujeme jeho úspěchy, nevypovídá to tolik o něm, jako spíš o nás samotných. Jak hovoří jedno indiánské pořekadlo „když na někoho ukazuješ prstem, tak tři z nich míří na tebe“. Toto pravidlo by mělo připomínat, že když nás něco u druhých dráždí nebo trigguruje, je to většinou odraz něčeho, co máme nezpracované v sobě. Závist? Možná bojujeme s pocitem vlastní nedokonalosti. Kritika? Může pramenit z našich vlastních zranění/traumat. Přiznat si to vyžaduje odvahu. Je mnohem snazší ukazovat na chyby druhých než se zamyslet nad tím, co to vypovídá o nás. Když pochopíme, proč nás určité chování nebo situace rozčilují, můžeme s tím něco udělat – a tím se posunout dál. Místo abychom automaticky a za všechno se se nám nelíbí soudili ostatní, můžeme se zamyslet nad tím, co nás to učí o nás samotných. A to je podle mě klíč.
Přijmout odpovědnost za svůj život – Fiala, migranti, EU, ani váš partner nebo děti nemohou za vaše (ne)štěstí
Základní pravidlo šťastného a úspěšného života? Převzít odpovědnost za svůj život. Na tom stojí a padá víceméně vše a drtivá většina republiky to neumí. Převzít odpovědnost za svoje zdraví, finance, vztahy, štěstí, úspěch, pocity, emoce – zkrátka za vše, co tvoří a co přináší náš život. Dnešní doba v západní Evropě dává každému maximální svobodu, ale s ní přichází i zodpovědnost. Každý jsme svým způsobem strůjcem svého štěstí. Přijetí zodpovědnosti za svůj život je klíčem k růstovému mindsetu. Znamená to věřit, že jsme do velké míry šéfem svého osudu = učím se, zlepšuji se, riskuji a přizpůsobuji se. Ovlivňuji to, co ovlivnit mohu, a co nemohu, přijímám bez zbytečného trápení (Stoicismus). Na druhé straně stojí fixní mindset. Ten věří, že vše je dané a kontrolu nad životem nemáme. Lidé s tímto přístupem se staví do role obětí. Za jejich problémy může Fialova drahota, Ukrajinci, vláda, partner, děti, šéf, soused, migranti nebo třeba EU a jejich green-deal/elektromobilita (dosaďte si co chcete). Namísto hledání řešení jen kritizují, ukazují prstem a čekají na spasitele (na dalšího populistu co je uchlácholí planými sliby). Typickým příkladem je politika. Lidé s fixním mindsetem věří, že politik (typicky nějaký populista) vyřeší všechny jejich problémy. Když se to nestane (což se nestane nikdy), hledají dalšího viníka. Neuvědomují si, že za špatné zdraví, rozpadlé vztahy nebo prázdnou peněženku nemůže často nikdo jiný než oni sami = přijmout odpovědnost znamená vystoupit z role oběti a pokusit se převzít kontrolu.
TRADE OFF – neptat se co jsi ochoten pro to udělat, ALE co jsi ochoten obětovat
Celý život jsem si kladl otázku „co jsem ochoten pro to či ono udělat?“, ale poslední roky začínám chápat, že jsem se tázal špatně. Lepší je ptát se sám sebe „co jsem ochoten pro to či ono obětovat?“ Život je totiž TRADE-OFF (něco za něco) – za každé rozhodnutí něco zaplatíme, něco obětujeme. Čas, zdraví, rodinu, vztahy, nebo možná i část vlastních hodnot. Otázkou je, zda cena, kterou za své rozhodnutím a cíle platíme, není příliš vysoká. Ferrari v garáži může vypadat lákavě, ale pokud za něj zaplatíte deseti lety života, kdy zanedbáváte vztahy, své zdraví a vnitřní klid, stojí to za to? Přinese vám skutečné naplnění, nebo jste jen šli za falešným leskem, který vás odvede od toho, co je opravdu důležité? Pokud za rychlejší auto zaplatil nešťastným životem, není to podle mě moc dobrý obchod. Každý z nás má své hodnoty a životní poslání, které by měly být naším kompasem (viz. předchozí myšlenka o hodnotách jako kompasu).
Dont JUDGE PEOPLE
Klasika o které každý slyšel asi tisíckrát, ale s kterou máme (včetně mě) stále problémy. Nesoudit lidi… Člověk má rád rychlé řešení, se vším je rád rychle hotový a odsoudit někoho hned na první dobrou je ta nejjednodušší věc. Věc kterou zvládne každý, kdo má s prominutím do prde** díru. Ale projevit pochopení, soucit a empatii? To už je výzva, která vyžaduje trochu větší mentální kapacitu. Nechodili jsme v botách druhého. Neznáme jeho příběh, jeho dětství, výchovu ani životní zkušenosti, které ho dovedly k rozhodnutím, jež my možná nechápeme. Člověk, který dělá určitá osobní rozhodnutí, které odsuzujeme má často za sebou kontext, o kterém nemáme ani tušení. Možná dotyčný vyrůstal v rodině bez lásky, a proto ji neumí dávat ani přijímat. Možná ho vedou životní okolnosti, o kterých nemáme tušení (traumata apod.). Nesoudit neznamená schvalovat – znamená to nehrát si na soudce tam, kde nemáme všechna fakta. Samozřejmě jsou situace, kde je odsouzení na místě. Jednání, které přímo ničí životy ostatních – vrazi, diktátoři, tyrani si empatii nezaslouží. Takové činy je třeba jednoznačně odsoudit. Nikdo nebude hledat omluvy pro Hitlera. Ale pokud jde o osobní volby, které neubližují ostatním, je lepší nesoudit. Místo toho bychom se měli snažit pochopit, co lidi vedlo k tomu, kde jsou dnes. Protože nikdy nevíme, jak bychom se sami chovali, kdybychom zažili totéž.
Co když je tohle naposled?
Jednou z nejlepších cest (která mě osobně funguje), jak si opravdu užít přítomnost, je pokládat si (a zvědomovat) pravidelně otázku: „Co když je tohle naposled?“ Co když už nikdy nezažiji právě tuhle chvíli, na tomhle místě, s těmito lidmi? Jste na dovolené – sedíte na pláži, pozorujete západ slunce, slyšíte šumění vln. Co když už se sem nikdy nevrátíte? Co když už nikdy neuvidíte tenhle pohled? Co když ta rodinná oslava, kdy sedíte s dětmi, manželkou a rodiči u ohně a opékáte buřty je v tomto složení naposled? Poslední rozhovor s přáteli? Poslední úsměv vašeho dítěte, než vyroste? Poslední sklouznutí Vašeho syna na dětské klouzačce? Tahle otázka vás donutí plně si tu chvíli vychutnat, být v ní, ne utíkat myšlenkami jinam.
Nemáš problémy? Nemáš život!
Často mám problém s tím, že jeden den vyřešením všechny svoje aktuální „problémy“ a jdu spát s pocitem, že mám hotovo a zítra bude „klid“ a ono ne. Druhý den vstanu a nabalí se na mě kupa dalších tasků a domnělých problémů, které je potřeba vyřešit. Faktem ale je, že život bez problémů neexistuje – a ani by asi neměl. Řešení problémů, každodenní výzvy a překážky, to všechno je vlastně samotnou podstatou života. Nemůžeme to přeskočit nebo obejít, protože právě to tvoří náš příběh. Nemáš problémy = nemáš život. Možná teď nadáváme na chaos kolem malých dětí, na nekonečný seznam úkolů nebo starosti, které zdánlivě nikdy nekončí. Ale jednoho dne se ohlédneme zpátky a dali bychom cokoli, abychom tyto chvíle mohli prožít znovu. Život nikdy nebude „hotový“. Falešná představa klidu je jedním z největších omylů. Život nikdy nebude bez výzev a když by byl, je to špatná zpráva, protože budeme buďto po smrti a nebo budeme stagnovat. Je důležité si užívat to, co máme teď (včetně problémů) – dny, kdy můžeme své děti formovat, jít jim příkladem a být pro ně oporou. Čas, kdy jsou naši rodiče ještě při síle a můžeme s nimi sdílet chvíle, které už se nevrátí. Období, kdy jsme sami ve formě a máme energii prožívat život naplno. Štěstí není něco, co přijde „až“. Až nebudou problémy. Až děti vyrostou. Až budeme mít více času, víc peněz, nebo lepší formu. AŽ je iluze. Štěstí se nedá dohnat v budoucnu – je potřeba ho prožít tady a teď.
Život je interpretace – každý si tvoříme svou vlastní realitu
Tady trošku zkopíruji myšlenku o které se bavili kluci ze středověku (díl 41 a 42) – hovořili tam o tom, že vše co prožíváme, je čistě naše subjektivní realita a o tom, že život je čistě subjektivní interpretace. To, jak se rozhodneme na život dívat, určuje, jestli budeme šťastní a vděční za to, co máme, nebo věčně nespokojení, protože nám stále „něco chybí“. Jinými slovy člověk může mít relativně málo – být „obyčejným člověkem“ s pokrytými základními potřebami, žít smysluplně, v souladu se svými hodnotami – a být šťastný. Naopak i multimilionář může být zoufale nešťastný. Mít velké domy, drahá auta, jachty, ale stále cítit, že to nestačí. Že někdo jiný má větší jachtu, víc slávy nebo že jsme udělali chyby (třeba prodali těch 100 bitcoinů před pěti lety, i když nám jich 20 zbylo) kterých stále litujeme. Neustálé srovnávání nás zavádí na tzv. hedonický běžecký pás. Bez ohledu na to, kolik toho dosáhneme, stále cítíme, že to není dost. Stále hledáme něco většího, lepšího, dražšího. A tím ztrácíme schopnost být šťastní a vděční za to, co už máme v daný moment. Největší filozofové a psychologové už od pradávna tvrdili, že štěstí nevychází z věcí, které vlastníme, ale z toho, jestli žijeme v souladu se svými hodnotami a sami se sebou. Být autentický – takový, jakým opravdu chceme být – je klíčem k naplněnému životu. Vždy budeme mít důvod, proč být nešťastní. Ale stejně tak máme možnost rozhodnout se pro štěstí = snažit se být více vděční za to, co máme, a přestat nahánět chiméry.
Zdraví lidé mají milion a jedno přání, nemocní jen jedno, zdraví…
Vidina smrti jako motivace
Většina lidí (viz. screen z IG níže) se nerada o smrti baví, vytěsňují jí ze svého života. Jakoby ani neexistovala. Přitom je to pro každého finální destinace a každý se s ní tváří v tvář jednoho dne setká.. Právě vidina smrti a konečnosti nás nutí žít. Bez smrti by nebyl život. Když se člověk zamyslí, tak kdybychom měli nekonečné množství času, chyběla by motivace něco stihnout, něco zažít, něco vytvořit. Někdo nám při narození otočil přesýpačky a jednoho dne se písek dosype. Smrt je nevyhnutelná a přirozená. Jak se s tím smíříme, často souvisí se spiritualitou a tím, čemu věříme. Například 1,5 miliardy Indů věří v reinkarnaci – v to, že po smrti budou žít další a další životy. Díky tomu na nic nespěchají a smrti se nebojí. Na rozdíl od nás, tady v západní Evropě, kde na smrt hledíme s úzkostí a obavami. Paradoxně právě tato konečnost je tím, co dává našim dnům smysl.
NA ZÁVĚR to zakončím špetkou fatalismu/stoicismu a myšlenkou, kterou jsem zmínil už v minulém reportu, ale stojí za to ji zopakovat:
Neberte se zase tak vážně, stejně neznamenáte NIC – za 100 let na této planetě budou chodit úplně jiný, cizí lidi. Nikdo z těch 7 miliard lidí co tu dnes žije tu nebude, nebudou tu ani jejich děti. 100 let? Připadá vám to jako hodně? Naval tvrdí nejen to, že vše je pomíjivé, ale také že jsme v podstatě opice na kousku skály, obíhající kolem malé hvězdičky (která brzo vyhasne) a které říkáme slunce. To vše v ohromné galaxii, která se nachází v naprosto závratně obrovitánském vesmíru o kterém vlastně nic nevíme a který je dost možná jen jedním z moha. Tenhle vesmír existuje už nějakých 10 miliard let, možná víc a dalších desítky miliard let existovat bude, s námi i bez nás. Takže váš, nebo můj život jsou naprosto zanedbatelné. Jako když světluška v noci jednou problikne. Nic z toho co děláme nepřetrvá, nakonec pomineme, naše práce pomine, naše děti pominou, naše myšlenky pominou, naše planeta pomine, naše slunce pomine. Nic nezůstane. Nikdo si na nikoho kdo nyní žije ani nevzpomene, nebo vy snad své pradědy a prastrýce či jiné předky stále chováte v paměti a úctě? Víte o nich něco? Vzpomínáte na ně? Odpovězte si sami… Tento fakt je děsivý a osvobozující zároveň. Pokud tedy nevěříte v posmrtný život měli byste si uvědomit jak krátký a subjektivně cenný je pro nás náš vlastní život a životy našich blízkých. A jak MOC je důležité neprožito ho nešťastně a ve zlosti. Strávit většinu života trápením je neospravedlnitelné.
ANEB nejlepší obranou proti stáří je dobře strávený život, který mu předcházel.
OSOBNÍ REPORT ZA 2024
Práce/investice – co se povedlo
Péče/revize/stabilizace – I když byznysové prostředí nebylo letos zrovna růžové – AI si razí cestu do popředí, nálada ve společnosti je na bodu mrazu a válka stále pokračuje – dokázali jsme něco, co se nám dosud nepovedlo. Za celý rok jsme neztratili ani jednoho z klíčových klientů. Zaměřili jsme se na péči o stávající klientelu a vyplatilo se. K tomu se přidalo 7–8 nových, zajímavých projektů, díky kterým jsme meziročně vyrostli o 15 %. Rok 2024 byl z hlediska obratu nejúspěšnější za posledních 12 let, a to nás na jeho začátku ani nenapadlo. Tým se rozrostl o dva nové kolegy, i když jsme se zároveň museli rozloučit s jedním stabilním členem.
Práce/investice – co se nepovedlo
Práce na brandu –I letos to bylo trochu ve stylu „kovářova kobyla chodí bosa“. Měli jsme ambiciózní plány – nový web, případové studie, PR, pravidelný obsah na sociální sítě a blog – ale většina zůstala jen na papíře. Naštěstí jsme se dostali aspoň k BETĚ nového webu, jenže dotáhnout ho do finále se nepodařilo. V roce 2025 to ale změníme. Dokončení webu a celkové oživení brandu se stane prioritou číslo jedna. Už žádné výmluvy, jdeme do toho naplno!
Každoroční cíl – multitasking a efektivita – jako každý rok jsem si dal za cíl zlepšit multitasking a efektivitu. Výsledek? No, řekněme, že to bylo tak půl na půl. Něco se povedlo, něco méně, a občas jsem měl pocit, že místo multitaskingu zvládám spíš „multi-chaos“. Ale každý pokrok se počítá, že?
Osobní život – co se povedlo
Budování zahrady – Rok 2024 byl pro naši zahradu velkým milníkem – udělalo se toho opravdu hodně a už to začíná vypadat k světu! 😊 Pravda, peněženka trochu zaplakala (moje záda taky vzhledem k tomu, že jsem vykopal asi 50 1x1m děr a odvozil tak 1000 koleček :D), ale výsledek za to rozhodně stojí. Mlatová cesta, úprava svahu, nášlapy, opěrná zídka, schody do svahu, olivovník, dva nové trávníky, 25 stromů, 15 keřů a přes 900 trvalek. A k tomu ještě dětský domeček, houpačka, houpací síť a stínící plachta – prostě hotová oáza. V roce 2025 plánujeme už více pohody a méně lopaty. PS: Je zajímavé, jak člověk získá ke stromům úplně jiný vztah. Strom někde u silnice je prostě jen strom. Ale když za něj dáte 25 tisíc, vlastnoručně mu vykopete metrovou jámu a zasadíte ho, stává se najednou vaším stromem. Sledujete, jak roste, sílí a jak se mu daří – a hned je to jiný příběh 😊. Celkově pro kluka z paneláku ze severu Čech je to objevování kouzla prostoru uprostřed krásné přírody až magické.
PS: pokud by někoho zajímala naše zkušenost se stavební firmou LUCERN, která nám dům realizovala na klíč, tak jsem na blog sepsal detailní recenzi
Rodina a zdraví + zážitky/cestování – Tady je vždycky prostor pro zlepšení – trávit více přítomného času s rodinou a dětmi, být opravdu tady a teď. Ale myslím, že letos se to povedlo. Bylo hodně výletů, dovolených (Mallorca, Skotsko, Polsko, Slovensko) a společných chvil, na které budeme vzpomínat. S přibývajícími roky a rostoucími dětmi si stále víc uvědomuji, co je opravdu důležité. Děti jsou malé jen jednou. Teď je ten čas, kdy nás potřebují nejvíc. Čas, kdy je můžeme formovat, podporovat a hlavně si je užít na maximum.Je důležité to v každodenním shonu neztrácet ze zřetele. Peníze vždycky nějak budou. Ale čas, energie a děti v tom věku, kdy nás potřebují, jsou nenahraditelné. Koneckonců, málo času stráveného s dětmi, když byly ještě malé, je jedním z TOP 5 bodů, kterých lidé nejvíc litují na smrtelné posteli. Tak proč to riskovat, když ještě máme šanci?
Sport/pohyb + celková práce na zdraví – Rok 2024 byl z pohledu sportu a fyzické aktivity úspěšný – podle Apple Watch a Oury jsem měl nejvíc pohybových aktivit a spálil nejvíce kalorií za den za posledních 5 let. Jaro a léto jsem byl hodně aktivní: zahrada, fitko, běh, kolo. Podzim a zima už byly slabší, což mi občas narušily dovolené, kdy jsem vypadl z rytmu. Návraty zpátky pak nebyly jednoduché, a právě na konzistenci se chci v roce 2025 zaměřit. Mým cílem je zaběhnout první půlmaraton v životě a vrátit se k MTB závodům. Motivace nechybí, ale bude potřeba pořádně makat. Jak jsem zjistil od ChatGPT, vrchol lidského fyzického potenciálu (VO2max, síla, vytrvalost, regenerace) nastává mezi 20–36 lety. Mám ještě čtyři roky, než to začne mírně klesat, takže je čas to využít! Je důležité si uvědomit, že sami jsme to nejcennější Ferrari svého života – a podle toho bychom se měli o sebe starat. Spánek, strava a pohyb jsou základem fyzické i duševní pohody. Kvalitní spánek (viz můj článek o spánku), vyvážená strava a pravidelný pohyb jsou klíčem. Jak říkal Steve Jobs: „Jezte své jídlo jako lék, jinak budete muset jíst léky, jako by to bylo vaše jídlo.“
Osobní život – co se nepovedlo
Neutrácet/minimalismus – Upřímně, tohle je moje Achillova pata. Občas si říkám, jestli už to není diagnóza – utrácení za věci, které nepotřebuji, je něco, s čím bojuji. Nadbytek věcí, emoční nákupy a materialismus sice slibují radost, ale místo toho přinášejí zahlcení, narušují minimalismus a zanechávají špatný pocit ze sebe sama. Navíc tímhle přístupem ovlivňuji i rodinu a děti. Když mají věcí zbytečně moc, přestávají si jich vážit. Všechno to vím, a přesto se mi nedaří podle toho žít. Tak snad v příštím roce budu mít víc disciplíny a naučím se, že méně je skutečně více.
Informační přehlcenost, FOMO (AI FOMO), perfekcionismus – podcasty, rozhovory, blog. články, YT kanály, knihy/audioknihy atp. = wishlist se hromadí a občas se cítím přehlcen vším, co bych chtěl přečíst/vidět/slyšet a deprimuje mě, že vím, že to nelze stihnout ani za 5 životů = stále se učím prioritizovat a říkat NE. Kord ty informace jsou problém. Dnešní člověk toho zkonzumuje za týdne tolik co člověk před 50 lety za celý rok… Svět neustále neustále akcelerujea nemá v plánu šlápnout na brzdu, informací a možností přibývá a pro lidi se sklonem k perfekcionismu (jako jsem já) je to celkem výzva… ALE apadptace, přizpůsobení to jsou skilly pro 21. století a musíme se tomu uzpůsobit. Problém je, že žijeme v době, kdy člověk za týden zkonzumuje tolik informací, kolik před 50 lety za celý rok. Svět akceleruje a zpomalovat rozhodně nehodlá. Informací i možností přibývá, což je pro perfekcionisty jako já obrovská výzva. Ale adaptace a přizpůsobení jsou skilly pro 21. století. Musíme se naučit, jak si v tom všem najít vlastní rovnováhu – a to je přesně to, na čem chci dál pracovat.
Zdroj: Mladypodnikatel.cz
Čas na koníčky – 2024 byl hodně dynamický, a tak na mé vlastní koníčky nezbylo moc prostoru – snad kromě sportu, který se mi podařilo zařadit. Přes všechny ty aktivity jsem si ale uvědomil, jak důležité je najít si čas i na věci, které člověka dobíjejí a přinášejí radost jen tak, pro sebe. To je rozhodně něco, na co chci v příštím roce víc myslet.
Filantropie – stále přispívám pravidelně na Dobrého Anděla (1600kč/měsíc) + sem tam jiné charity. Nicméně cítím, že to není dost. V příštím roce chci trošku zapojit do akce i děti = každý měsíc společně vybrat někoho, kdo potřebuje pomoct a přispět.
Cíle 2025 pracovní/investice
Pracovat na kvalitě práce a efektivním zapojení AI do procesu (aby nám neujel vlak).
Pokračovat v rozvoji našeho softwaru BondSys, posunout ho na další úroveň a využít jeho potenciál naplno.
KONEČNĚ pořádně zamakat na brandu – nový web, nový look, nová energie. Už je načase, aby náš vlastní „kovář“ přestal chodit bos.
Udržet si dlouhodobou klientelu díky pravidelné a kvalitní péči (stejně jako se nám to skvěle povedlo letos).
Cíle 2025 osobní
Práce na sobě – jak říkám každý rok – potřeba seberozvoje, růstu a sebepoznání patří mezi základní lidské potřeby. Co neroste a nerozvíjí se, zakrní a umře, a v dnešní době to platí dvojnásob. Můj problém? Občas to trochu přeháním a víc jedu teorii než praxi. Jinými slovy, přečtu si knihu o meditaci a místo meditace se pustím do další knihy o meditaci. Ale co už, seberozvoj je nikdy nekončící cesta – jednou jste nahoře, jindy dole, jako na horské dráze, jen bez bezpečnostních pásů. Cítím ale, že jak přibývají roky, zkušenosti a znalosti, hodnotově „zraju“. Priority už mají pevnější základy a věci, které mě před pár lety rozházely, teď beru s větším klidem. Můj cíl pro rok 2025? Čerpat z vlastního úsudku a být sám sebou – upřímný, i když to druhým nemusí vždy sednout. Zkrátka žít podle vlastních hodnot a nenechat se vtáhnout do chaosu kolem. Hlavní mantra – všechno, co se děje, je „learn & lesson“. Každá situace nám má něco ukázat, něco nás naučit. A hlavně nezapomínat na to, co je skutečně důležité. Když víte, co chcete, víte i to, co nechcete – a říkat „NE“ je najednou mnohem snazší. Protože ten kdo nemá žádný cíl pro toho je každá cesta dobrá.
Vztahy – vztahové cíle pro tento rok? Neselhat v žádné z životních rolí. Otec, manžel, syn, kamarád, kolega – to je celkem slušná šichta! Chci být otcem, kterého děti budou milovat, obdivovat a kterého snad i občas poslechnou (ano, pořád věřím na zázraky). Otcem, který je přítomný nejen fyzicky, ale hlavně mentálně – protože zírat do mobilu při rodinné večeři se nepočítá. Taky chci být manželem, na kterého se žena může spolehnout. Prostě tím, kdo nezapomene vynést koš, i když ho nikdo nepřipomene (na tomhle ještě pracuju) :D.
Práce na zahradě domu – dotáhnout zahradu (ale už více na pohodu = ne v takovém tempu a kalupu jako v 2024).
EGO off a utlumit potřebu vyjadřovat se ke všemu – naučit se prodýchat situace, které by jinak zvedly tlak i tibetskému mnichovi. Brát ostatní takové, jací jsou – i když to občas znamená, že někdo znovu zaparkuje přes dvě místa, nebo vám odpoví „ok“ na pečlivě napsanou zprávu. Chci inspirovat, ne vnucovat svoje názory, a hlavně – nikoho nesoudit. Protože přiznejme si, každý z nás má nějaké „příběhy na pozadí“, které ostatní nevidí. Takže letos platí pravidlo: hluboký nádech, klidný výdech… a ego nechat doma. Potřeba vyjadřování se ke všemu – všichni mají dnes na všechno názor, i na to, čemu absolutně nerozumí. Hokej? Každý je trenér. Pandemie? Všichni jsou epidemiologové. Pravda je, že říct ‚nevím‘ je znak pokory a zdravého úsudku. Osvobozující, že? Zkrátka ne každý, kdo má do prde.. díru, musí mít názor na úplně všechno :). Jak by se všem ulevilo (zejména diskusím na sockách).
Primární SKILLS pro 2025 – jestli jsou nějaké dovedosti, které budou pro další roky zásadních a na kterých se vyplatí pravovat, tak je to určitě: Resilience (odolnost, schopnost překonávat překážky), adaptace, improvizace, storytelling + abych nezapomněl tak je to určitě také péče o svoje zdraví/energii a vztahy – to jsou skills, které jsou zásadní nyní a i za 100 let.
Jo a ještě jeden důležitý skill – schopnost ignorovat, respektive nezabředávat se (zejméma na soc. sítích) do diskusí s ….. 🙂
Další zajímavé reporty roku 2024, které stojí za přečtení (budu postupně doplňovat)
- Dála Musil (profík na NOTION)
- Jarda Pajskr (online marketér)
- Freelo report
- Rozbité prasátko (blog o investování a finanční nezávislosti)
- Mário Roženský (expert na zákaznickou péči.)
- Jan Polzer (profík na Drupal/WP)
- Zdeněk Dvořák (link builder)
PS: Pokud si myslíte, že by váš report v seznamu neměl chybět, napište mi (na e-mail bronek@bronislavmarketing.cz, nebo do komentáře) a rád ho do seznamu zařadím 🙂
